Výstavy

30.11.2015 - 23.3.2016
VLADISLAV MIRVALD - ZE SOUKROMÝCH SBÍREK

Vernisáž výstavy - 30. 11. 2015 v 18.00 hod.

Výstava je svým konceptem ojedinělá; vystavená díla pocházejí výhradně ze soukromých sbírek a naprostá většina děl tak bude vystavena zcela poprvé a mimořádně.

Po letošní velké retrospektivní výstavě v pražském Muzeu Kampa vystavujeme obrazy Vladislava Mirvalda v Galerii města Loun. Galerie oslaví 10. prosince 2015 páté výročí svého založení a výstava Vladislava Mirvalda je krásným dárkem k tomuto jubileu.

Cílem galerie je věnovat se umělcům spjatým s naším městem i regionem, a tak Vladislav Mirvald vystavil svá díla – společně s Kamilem Linhartem a Zdeňkem Sýkorou – v zahajovací výstavě pod názvem Spolu. V roce 2011 měl samostatnou výstavu Krajiny, kaňkáže, figury a zátiší a u příležitosti výročí vzniku založení GAML jsme zvolili při koncepci celkově devatenácté výstavy v naší galerii – společně s paní Věrou Mirvaldovou – přece jen trochu odlišný přístup, než je u kurátorů běžný. Rozhodli jsme se, že vystavíme díla ze soukromých sbírek, která povětšinou zdobí stěny příbytků obyvatel našeho města. Smyslem je jednak představení obrazů, které v podstatě dosud nebyly vůbec, anebo jen velmi zřídka vystaveny, a jednak chceme zdůraznit vazbu mezi malířem a jeho městem.

Oslovili jsme tedy řadu přátel, kteří obrazy Vladislava Mirvalda vlastní, a poprosili je o zapůjčení. Výběr jsme zúžili na geometrii, na pověstné křivky, válce či geometrická zátiší, tedy na díla, která jsou divácky nejoceňovanější a pro Mirvaldovu tvorbu také nejcharakterističtější.

Samozřejmě že jeho dílo je podstatně širší a záběr jeho umělecké činnosti daleko rozsáhlejší – suverénně se pohyboval nejen na poli výtvarného umění, ale také fotografie, literatury, filmu, hudby, herectví, restaurátorství či scénografie. Byl ovšem i vášnivým rybářem, houbařem, filatelistou, sběratelem mnoha užitečných i neužitečných věcí, zkrátka člověkem různých zájmů – a o všech dokázal poutavě vyprávět i psát. Měli bychom se také zmínit o jeho pedagogickém působení na Gymnáziu v Lounech, kde od roku 1954 až do svého odchodu do důchodu učil deskriptivní geometrii a výtvarnou výchovu. Jeho vliv na mnohé studenty, kterým otevřel dveře do světa umění, je dodnes nepominutelný a často uváděný.

Jeho výtvarné dílo však překročilo hranice Loun a jméno Vladislava Mirvalda je respektováno v dějinách výtvarného umění nejen v Čechách, ale i za hranicemi republiky. Stal se klíčovou osobností a jedním z hlavních protagonistů českého konstruktivního umění, osobitým malířem a vynálezcem nových výtvarných postupů, a je řazen do skupiny umělců, jež u nás od šedesátých let rozvíjela tzv. neokonstruktivní tendence.

Vladislav Mirvald se od začátku své tvorby řídil slovy svého přítele Jiřího Koláře, který s oblibou prohlašoval, že každý má uplatnit to, čím se „vyučil“, co je mu blízké. Mirvald byl člověkem, který preferoval deskriptivní geometrii, ale zároveň vyučoval přírodní vědy, propojil tedy své znalosti z těchto oborů a vytvořil osobitý a přitom autorský rukopis. Ještě v první polovině šedesátých let začal Mirvald vytvářet rýsované kompozice a nalézal různé kombinace, kterými dosahoval působivých optických efektů. Nejedná se ovšem o čistě abstraktní či racionální formu, respektování přírodních zákonů dodává jeho malbě emociální nadstavbu. Při tvorbě kaňkáží ho například inspiroval Brownův pohyb, simuloval srážení mikroskopických částic v roztoku vlivem tepelného pohybu a v osmdesátých letech začal vytvářet „divácky“ atraktivní Rombergovy křivky, které jsou ve skutečnosti zaznamenáním pohybu hlavy při udržování rovnováhy jedince se zavřenýma očima.

Jeho dílo se tudíž stává výpovědí nejen o estetických možnostech konstrukce, ale také umožňuje vnímat obraz jako prostor plný iluzí a představivosti. Nejde mu však o pouhou ilustraci, ale o podněty pro naše smysly. Díky dokonalému zvládnutí deskriptivní geometrie a matematiky se ocitá na rozhraní mezi konstruktivním a optickým uměním, nikdy však ke své tvorbě nevyužíval počítač. V jednom starším rozhovoru (MF Dnes 2000) říká: „Když to máte vykoukané, tak už jde jen o manuální práci, a při ní si krásně odpočinete. Zdá se mi však jako podvod, aby mi někdo něco dával zadarmo, bez dřiny.“

Tato výstava je tedy i holdem člověku, který svou neuvěřitelnou pracovitostí a touhou experimentovat neustále obrušoval hrany všednosti a každodennosti, nikdy ho nelimitoval poklid našeho maloměsta. Ale přitom dokázal zůstat svému městu věrný. Právě obrazy vystavené na této výstavě jsou důkazem, jak ve svém domácím prostředí zůstal pevně usazen, ačkoliv svou prací několikanásobně přesáhl jeho hranice.